+420 601 291 565
+420 774 197 911

Účastníci

Účastníci našich kurzů:



Karolina a Neto
Když jsme pro Klub ochránců zvířat začaly hlídat opuštěné pejsky po operaci, netušily jsme, že se za tři roky najde v lese v pytli sedm štěňat. Souhrou šťastných náhod nebyla uspána a dostala se do rukou naší známe z KOZu (Klub ochránců zvířat). Zrovna začínaly prázdniny a tak jsme nějak došly k tomu, že je to ideální příležitost pořídit si pejska. Začátkem školního roku nám už doma capalo malinké štěňátko, které bylo nejpřátelštější, které jsem kdy viděla. Postupem času víc a víc šedlo a teď nikdo nevěří, že má právě dneska (1.července) jeden rok. Baví nás dělat blbosti a za piškot by šel Neto na kraj světa :-)



Sam a Mogana
Morgana je momentálně ani ne půlroční fenka, kterou společně s jejími několika sourozenci zachránila jedna paní. Štěňátka byla opuštěná někde u popelnic a nebýt jí, téměř určitě by nepřežila. Paní byla tak hodná, že nám jednoho pejska věnovala, pojmenovali jsme ji po dlouhé diskuzi Morgana a ve třech měsících jsme s ní začali cvičit, protože jsme chtěli mít alespoň jednoho z našich tří psů "vzdělaného". V rodině máme samé menší voříšky a měli jsme za to, že Morgana bude taky malá, jenomže ona ještě pořád roste a příbrá na váze. Cvičení ji baví a je na ní vidět, že se na něj těší, akorát je trošku ustrašená z jiných psů a lidí.



Maruška a Boldy
Agility se věnuji už od roku 2003. Začinala jsem s kříženci a nakonec, když zestárli, jsem se rozhodla pro plemeno Border kolie. S Boldíkem jezdíme k Olině od jara 2012. Před tím bylo pár intenzivek, kde mě nadchl Oliny přístup k trénování a po zimní odpočinkové pauze jsem se rozhodla pokračovat pravidelně.



Maruška a Ekš
Ekšík je ještě štěňátko, které se s agility seznamuje. Zatím ho běhání velice baví, uvidím jak bude šikovný a podle toho začneme závodit. Zatím je na to ještě moc mladý.



Eva a Enya a Cynthy  
První agility lekce jsem u Olgy Edrové absolvovala začátkem roku 2011, kdy nás oslovila možnost pravidelných tréninku v kryté hale. V té době jsem se pokoušela rozběhávat svoji starší fenku Cynthy (čivava), mladší fenka papillona byla na intenzivnější agilitění ještě moc mladá. Tréninky u Olgy mě natolik zaujaly, že jsem se rozhodla Enynčiny začátky svěřit pouze jí. Enya je věčně veselý pejsek plný optimismu, sebevědomí a radosti ze života. Je velice přátelská, učenlivá a plná energie, takže se s ní člověk opravdu nenudí !! Agility parkur je pro ni velká radost a běh odměnou, snažíme se tedy tímto směrem rozvíjet. Závodíme teprve od října 2011, tedy máme ještě mnohé před sebou. Naším největším úspěchem je prozatím rychlé proplutí prvními agility zkouškami a z otevřených parkurů 3. místo na MČR malých kontinentálních španělů v dubnu 2012. Jelikož je Enynka velmi učenlivá, práce s ní mě motivuje k stále vyšším cílům, a tak se těším, co dále nás ve světě agility čeká !!



Honza a Gucci
Gucci Hug – tak se správně jmenuje náš pejsek, kterého jsme si pořídili jen tak pro zábavu a na zahradu. Australáčky popisovali jako lehce vycvičitelné plemeno vhodné k dětem. To rozhodlo, protože jsme si nepředstavovali, že někdy budeme mít čas chodit na cvičák. V jeho dvou letech jsme objevili krásu dogtrekkingu a pravidelně se s ním účastnili závodů. To nám stačilo. Jenže člověk míní … děti mění. Můj syn Honza se rozhodl, že chce trénovat s již tenkrát pětiletým Guccikem agility. Tak se náš „nevycválaný venkovský balík“ ocitl mezi jinými psy. První hodiny jsme se spíše než skákání překážek věnovali odlovení našeho chlapečka, který byl nadšený z toho prostoru a tolika psích kamarádů. Postupně se situace měnila a teď mohu konstatovat, že úsloví: „Starého psa novým kouskům nenaučíš,“ neplatí. Nevím, jestli si někdy zazávodí, ale agility Guccika baví a pro nás je výzvou ukázat těm výrazně mladším pejskům, že nepatříme do starého železa:-)



Katka a Biskyt Anetka a Biskyt



S Biskytem jsem se k agility dostala přes výcvik poslušnosti u Oliny Edrové. Měla jsem radost, že si oba alespoň jednou týdně protáhneme nohy na čerstvém vzduchu a naučím se s Biskym lépe pracovat. Postupně se ke mně přidala dcera Anetka, která taky chtěla „hopinkovat“. Biskyt na ni reagoval skvěle a bylo zajímavé vidět holčičku, jak na startu posazuje psa téměř většího než ona. Takže už jsme na Biskytka byly dvě. Syn Honza běhající s Guccikem závodní ambice má, proto mu Olinka doporučila zaučit se na Biskytovi. Takže jsme na něj nyní tři :-) Co o Biskym více říct. Je to mimořádně trpělivý pes, který má z agility (a zvláště z párečkových odměn) radost. … a třeba ho čeká i závodní kariéra………:-)



Vašek a Argo  
S Argem ( Aran Porta Moravia - chodský pes, 10 měsíců) navštěvujeme kurzy poslušnosti od září 2011. Nyní Argo prochází psí "pubertou" a cvičení s ním je docela oříšek:-) Náš současný cíl je úspěšné složení zkoušky ZOP a ........ potom uvidíme, kam se budou dál ubírat naše společné kroky :-))



Hanka a Wanda  
Když jsme Wandu přivezli domů od chovatele, byla jsem nešťástná – Wanda byla už pěti měsíční štěně, které se ale bálo úplně všeho a všech – mně, ostatních lidí, aut, výtahu, schodů, dveří, tekoucí vody, fénu, vysavače, hluku mikrovlnky, vodítka i obojku – prostě úplně všeho. Dva dny vůbec nechtěla vylézt z budky a o procházce nemohla být ani řeč. Potom jsme začaly chodit na cvičák na hodiny poslušnosti k Ivě. A za pár týdnů – s radou Ivy a pod jejím vedením – se z Wandy stal úplně jiný pes. Procházky teď miluje, nechá se pohladit i od cizích, za dětmi běhá a hraje si s nimi, poslouchá základní povely na slovo, na cvičáku vše postupně, pomaloučku zvládá a u kladiny (původně našeho velkého bubáka) ji teď spíš musím brzdit, aby na ni neběhala sama. Jen s tím vysavačem stále bojuje a chce ho vždy zakousnout…..:-)



Anetka a Berry  
Agility se věnuji zhruba 10 let a celou dobu trénuji u Oliny. Začínala jsem s kříženkou Sharon, i přes to, že nikdy nebyla zapáleným agiliťákem, se nám podařilo dosáhnout úspěchů na klasických závodech, na Mistrovství Evropy mládeže a na Mistrovství republiky, kde jsme obsadily 3. místo v kategorii jednotlivců, čehož si cením nejvíc. Teď už je Sharonka postarší dáma a na cvičák se chodí pouze rekreovat :-) 

Agility se nyní věnuji s trpasličím pudlem Berrym. Doma je velmi klidný, mazlí se, neštěká, což se ovšem změní ve chvíli, kdy přijdeme na cvičák a já ho posadím na start parkuru. Potom mám pocit, že mi někdo toho hodného pejska vyměnil :-). Běhání s ním je pro mě adrenalinový zážitek a velká výzva. Na své úspěchy teprve čekáme a věříme, že se jednou dostaví :-)



Klárka a Lex  
Agility jsem podlehla už v roce 2006, kdy byly mému papillonkovi Andymu dva roky. Naše začátky byly úsměvné. Na parkuru jsem se motala a častokrát jsem se uprostřed ztratila. Naštěstí Andy skvěle reagoval, takže počkal až si panička vzpomene, kudy trasa vlastně vede dál. Když už táhlo Andymu na pátý rok, výrazně se zpomaloval a skočky začal odměřovat, také zdraví mu nepřálo. Splnila jsem si můj sen mít druhého pejska. V lednu 2009 jsem si domů přinesla malou kouličku s honosným jménem Alexandr Královská Manta. Byl to pořádný nezmar. Odpočinek neznal, vstávání ve čtyři ráno si pamatuji do dnes. Jak povyrostl, agility se stalo jeho největší radostí. Na tréninky u Oliny jsem natrefila úplně náhodou. Byl to myslím únor 2011, venku zima, na našem domovském cvičáku byly "vánoční" prázdniny, když se mi ozvala Evča od Enynky, že Olina vyučuje agility přes zimu v hale. Agility mi chybělo, proto jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. A dobře jsem udělala. Olča mě hodně naučila, naučila mě běhat a dozvěděla jsem se o jiném způsobu vedení, který teď na závodech hodně využívám. Mým cílem je nadále se zdokonalovat, zlepšovat svoji kondici a sehrát se se svým psem natolik, abychom to dotáhli v budoucnu hodně vysoko :-)



Katka a Monty  
Monty je můj první pes, kterého jsem si velmi přála. Přestože jsem si toto plemeno vybírala právě kvůli agility, Monty není typická border kolie ani vzhledem ani svou povahou (myslím, že svou paličatostí se vyrovná kdejakému teriérovi) K agility u Oliny a Ivy jsme se dostali přes cvičení poslušnosti na KK Zetor (psí puberta byla krušná:-) Agility se věnujeme od září roku 2011. Montíka agility baví, ale má tvrdou hlavu a rád by si běhal po svém. Učíme se na sobě navzájem a doufáme, že časem dojde i na závody:-)



Lukáš a Cody  
Už je to několik let, co jsem si pořídil svého prvního pejska. Bylo mi tehdy 7 let a vybral jsem si Maxe (maláho knírače pepř a sůl), pořád si pamatuji jak jsme si pro něj jeli...a ta nevýslovná radost, když jsem si ho vezl domů. S Maxíkem jsme začali navštěvovat kynologický klub Zetor Brno a tréninky agility u Olgy Edrové, následně jsme absolovovali hodně závodů agility, kde jsme získávali zkušenosti a po získáni titulu MISTRA REPUBLIKY 2007 na Mistrovství republiky mládeže v Třeboni jsem začal trénovat s Codym, mým druhým psem, černým pudlem. Mezi naše největší agilitní úspěchy patří 2. místo družstev na Mistrovství ČR 2009, dále 1. místo na Mistrovství republiky pudlů 2010 a pro mně nejcennější 2. místo v jednotlivcích na Mistrovství Evropy juniorů 2010. A co o Codym ještě říci? Je to pes, jehož vynalézavost a lstivost je obdivuhodná, myslím, že pokud by dělal lidské IQ testy, určitě by pokořil hranici 130:-)



Lukáš a Djo  
S Djoem běhám zhruba půl roku, využil jsem Olininy nabídky na trénování s ním (tím jí chci poděkovat za její důvěru:-)) a jsem za to opravdu rád. Je to úplně jiný zážitek probíhat parkur s velkým a rychlým psem. Rád bych se s ním kvalifikoval na evropskou nebo světovou soutěž.



Filip a Sony  
Agility se věnuji 7 let a Sony je můj druhý pes. Jeho výcvik se podstatně liší od předchozího běhání s kníračem, bohužel nemůžu říct, že je jednodušší:-) S mým prvním psem (malým kníračem Edou) jsem dosáhl pěkných výsledků, byli jsme mistři ČR v kategorii dětí, a na EUROPEAN OPEN JUNIOR jsem se umístil na čtvrtém (2008), druhém (2009) a třetím (2010) místě. Jednou bych rád závodil na MS.



Marcela a Carty
Pocházím z rodu Yorkshirského terriera, je mi osm let a jmenuji se Carter. Jsem hodně aktivní pes, nevydržím chvíli posedět a když se někde na blízku objeví čtyřnohý kamarád, neslyším a nevnímám svoji paničku( hurá za kamarádem!!). Moje panička Marcela mě chtěla naučit poslušnosti a tak se mnou zajela do kynologického klubu. Bylo to prima běhat s ostatními pejsky volně po louce, ale povely typu „ k noze“, „ ke mě“, „zůstaň“, atd. mě vůbec nebavily. Jednoho dne jsme na cvičáku viděli trénovat agility. To se mé paničce moc zalíbilo a tak rozhodla, že to se mnou zkusí. Je to prima, moc se mi to líbí i když mi to panička občas kazí. Trenérka Olina je na mě někdy přísná (když uteču za jinými psy), ale poslouchat se musí a to mi díky ní pomalu dochází . Myslím si, že nejenom mě se tady moc líbí, ale i má panička je nadšená. Slibuje mi, že mi brzy pořídí nového kamaráda a já ho budu učit jak se má poslouchat a běhat agility...:)))



Lucka a Clea Martina a Abra



Lucka a Lili Honza a Vincent



Iveta a Iris Igor a Beruna



Katka a Porsche Petra a Spike



Verča a Chip Zuzka a Art



Míša a Ozzy Míša a Bady



Terka a Odee a Annie Lenka a Rab



Martin a Elizabet Vanesa a Tessy



Terezka a Bára Kamila a Lenny